Blog :: LeParkour

Vyhledávání

Kontakt

LeParkour

FILOSOFIE LE PARKOURU

„	Našim cílem je ukázat naše umění světu a naučit lidi chápat, co je to pohyb.	“

Dalším aspektem filosofie je svoboda. Často je opakováno, že parkouru se může věnovat kdokoliv, kdykoliv, kdekoliv na světě. Svoboda je chápána jako možnost dostat se tam, kam jiní nemohou (bezpečně, rychle, plynule).

„	Umění pohybu je druh svobody. Je to druh sebevyjádření. Nemyslím, že existuje jasná definice. Když vysvětlujete umění pohybu lidem, říkáte: šplhám, skáču, běhám, zůstávám v pohybu! To je ono! Ale nikdo nerozumí. Potřebují to vidět. Je to stav mysli. Je to sebedůvěra a získávání energie. Lepší znalost těla, schopnost pohybovat se, překonávat překážky v reálném i psychickém životě. Cokoliv, co působí na tvoji hlavu, na tvoje srdce. Cokoliv na tebe působí fyzicky.	“

Je to stejně tak učení se fyzickému umění a ovládnutí pohybu, jako schopnost překonat obavy a bolesti a aplikovat to v životě, protože k zvládnutí parkouru je třeba i ovládání mysli.

Andreas Kalteis, rakouský traceur, řekl v dokumentu Parkour Journeys:

„

Pochopit filosofii parkouru chce čas, protože si na ni musíte nejdřív zvyknout. Zatímco se snažíte o zvládnutí technik, nepocítíte příliš filosofie. Ale jakmile se dokážete pohybovat svou cestou, začnete zjišťovat, jak parkour mění další věci ve vašem životě a váš přístup k řešení problémů – například v práci – se změní, protože trénujete překonávání překážek. Toto náhlé zjištění se objevuje u různých lidí různě, někdy přijde velmi brzy a někdy velmi pozdě. Nemůžete říct „trvá to dva měsíce, než pochopíte, co je parkour.“ Teď už neříkám „dělám parkour,“ ale „žiju parkour,“ protože se stal mou životní filosofií, mou cestou, jak dělat všecho ostatní.

Úvodní stránka > Blog

Le Parkour

Parkour neboli l’art du déplacement (umění pohybu / umění přemístění) je disciplína francouzského původu, jejímž základem je schopnost dostat se z bodu A do bodu B (a také umět se dostat zpět) bezpečně, plynule a účinně (efektivně) za použití vlastního těla.Pomáhá v překonávání libovolných překážek v okolním prostředí – od větví přes kameny a skály až po zábradlí a betonové zdi – a může být provozován jak ve městě, tak na venkově. Muž provozující parkour je traceur, žena pak traceuse

Parkour je fyzická aktivita, které lze jen těžko přiřadit kategorii. Není to extrémní sport, ale spíše umění nebo disciplína, která se podobá sebeobraně v bojových uměních . Podle Davida Bella je fyzická část parkouru založená na překonávání všech překážek, které se v cestě vyskytnou, jako kdyby šlo o stav ohrožení - chcete se pohybovat takovým způsobem, za použití jakéhokoliv pohybu, který vám pomůže dostat se od/k někomu/něčemu. Při střetu s protivníkem může člověk mluvit, bojovat, nebo utíkat. Bojová umění připravují na útok, parkour je formou tréninku pro útěk. Kvůli této složitosti určení a zařazení se často poznamenává, že parkour má svou vlastní kategorii – parkour je parkour.

Důležitou charakteristikou parkouru je efektivita (účinnost). Traceur se nesnaží pohybovat jen nejrychleji jak dokáže, ale také s co nejmenší spotřebou energie a nejpřímější možnou cestou. A protože neoficiálním parkourovým mottem je être et durer, (být a zůstat, být a vydržet), efektivita zahrnuje předcházení zraněním krátko i dlouhodobým.

Je známo, že parkour ovlivňuje i traceurův proces myšlení. Traceuři a traceurky zaznamenávají změnu v myšlení, které jim pomáhá v běžném životě, ať už jde o překážky fyzické či psychické. Základem je motto être et durer, případně être fort pour être utile, (česky být silným, abych byl užitečným a snaha umět se dostat z bodu A do bodu B rychle a plynule. Zároveň s tréninkem traceur/ka začíná přemýšlet o svých pohnutkách, důvodech k tréninku, parkourové filosofii atd.

HISTORIE

Parkour se inspiroval mnohými zdroji, především Přirozenou metodou Georgese Héberta, která vznikla na počátku dvacátého století . Francouzští vojáci ve Vietnamu se inspirovali Hébertovou prací a vytvořili to, co je dnes známo pod pojmem parcours du combattant. David Belle se k této překážkové trati a Hébertově Přirozené metodě dostal díky otci, Raymondu Bellovi, francouzskému vojákovi, který se těmto disciplínám věnoval. David Belle trénoval mnohé disciplíny, například bojová umění či gymnastiku, a hledal možnost jejich využití v životě.

Po přestěhování do Lisses v roce 1987 (předměstí Paříže) David Belle pokračoval ve své cestě. Zde se k němu přidala skupina lidí (např. Sébastien Foucan), která s ním trénovala, rozvíjela schopnosti a definice. V roce 1997 tak vznikla skupina Yamakasi (název pochází z jazyka Lingala a znamená silné tělo, silná duše, silný člověk). Někdy v roce 1998 pak vznikl samotný název disciplíny - parkour.

Skupina Yamakasi se rozdělila v roce 1998 kvůli neshodám ohledně show Notre Dame de Paris . David Belle odchází ze skupiny a když Yamakasi v roce 2001 natočí film Yamakasi, David ho označuje za prostituci umění.

V září 2003 byl ve Velké Británii odvysílán pořad Jump London se Sébastienem Foucanem, který odstartoval rychlé šíření parkouru po celé zemi. Zároveň však vzniká nový proud a posléze oddělující se disciplína zvaná Free running.

21. července 2004 založil Jerome Lebret se souhlasem Davida Bella portál Parkour.net (známý mezi traceury jako .NET), jehož fórum se brzy stalo virtuálním domovem nejzkušenějších a nejrespektovanějších traceurů a traceurek světa.

V roce 2005 založil David Belle asociaci PAWA (PArkour Worldwide Association – Světová parkourová asociace), která mu měla pomoci šířit správnou myšlenku parkouru dále. Organizace brzy přestala plnit svoji funkci a David ji v roce 2006 opustil s tímto vyjádřením: Aby se vyhnul dalšímu komerčnímu a filosofickému zneužití parkouru, David Belle oznamuje, že neručí za žádnou stránku, asociaci nebo společnost, která předstírá, že je oficiální tam, kde je oficiální jen název, který si dala. Následoval vznik skupiny Team Parkour by D. Belle a Bellových osobních stránek.

DAVID BELLE

David Belle je spolu s Sebastienem Foucanem zakladatelem Parkouru (vymysleli také tento název). Parkour (někdy též Le Parkour) je umění ladností pohybu překonat jakoukoli překážku ať přírodní či uměle vytvořenou, například v městském prostředí. Překážky je možné obíhat, přelézat, přeskakovat, šplhat na ně, i další komplikovanější techniky. Hlavním myšlenkou této disciplíny je, že každá překážka se dá překonat pomocí neustálého pohybu vpřed. Cílem cvičení je přizpůsobit svůj pohyb dané situaci, aby bylo možné překonat jakoukoli překážku. David Belle se v poslední době začíná věnovat i herectví.